Svítícím objektům se Eva Nečasová začala naplno věnovat až po narození syna Oskara v roce 2010.
Dnes tvoří snové svítící objekty i nepřehlédnutelné šperky. Inspiraci přírodou v sobě nezapře žádný z jejích výtvorů.
„Dnes jsem za tuhle složitou cestu ráda. Nepotřebuji nikomu platit, aby mi udělal web nebo fotky.
Všechno zvládnu sama a nemusím dělat kompromisy.“
„Baví mě to celé. Nejdřív přijde nápad a ten musím ukotvit. Donekonečna si přehrávám varianty forem. Pak je tu technická stránka věci, elektřina, pájení, 3D tisk… Jsem vášnivý kutil. A když je dílo na světě, seberu fotobatoh, vlezu přes plot k nám do mokřadu a tam se bořím do bahna pro tu nejlepší fotku. Jediné, co by za mne mohl někdo zastat, je obchod.“
„Když domyslím tvar, je třeba na míru vytvořit zapojení světla. Pracuji pouze s LED diodami, protože nehřejí a jsou bezpečné. Pokud je součástí tělesa samorost, trvá někdy 1—2 roky, než je dřevo připraveno. Kyselinou šťavelovou ho zbavím larev a brouků, brousím a upravuji jeho tvar, a musí také vyschnout. Další úprava dřeva není nutná — nepoužívám laky ani oleje. Některé objekty základ ze dřeva nemají, u nich potom pracuji s dráty. Ty tvoří konstrukci, kterou následně obšívám. Ráda kombinuji šicí techniky i textilní materiály, aby byl povrch co nejvíc strukturovaný. Nejvíc jsem si oblíbila jsem shibori — to je technika tvarování textilu teplem. Pořád ale hledám nové cesty.“
A 3D tisk?
„3D tisk jsem nejdřív využívala jen na šperky, ale teď čím dál častěji i na svítící objekty. Pomáhám si tím konstrukčně — na formy nebo složitější tvary. A od té doby, co jsem si z čiré zvědavosti pořídila 3D pero, dává mi to dostatek svobody, abych tím 3Dkreslila i pohledové části, které jsou pro textilní tvorbu příliš titěrné — houby, květiny… Bílý biodegrabiní plast z kukuřičného škrobu (PLA) fantasticky rozptyluje světlo. Těším se, co mě s tímhle materiálem vše čeká.“
